Na prvním obrázku je celý Měsíc (mozaika z 8 snímků) a na náhledu červeně zakroužkován Schickard. Druhý obrázek zachycuje větší detail, Schickard vlevo nahoře a kousek od něj přímo oslňuje známý paprskový kráter Tycho. Snímek byl pořízen 17:25 UT a všimněte si pozorně, jak ze tmy vystupuje západní část Schickardova valu osvětlena prvními paprsky ranního Slunce.

Další snímek byl pořízen v 18:19 UT. Tentokrát jsem se zaměřil přímo na detail kráteru Schickard, protože uvnitř dna, ještě před necelou hodinou utopeného ve tmě, se začaly dít věci! Skulinou v narušeném valu (na snímku je docela dobře vidět) začaly sluneční paprsky pronikat dovnitř kráteru, vykouzlily uvnitř tmavého dna světlou stopu a ozářily také malý vrcholek vrhající do této stopy dlouhý stín. V okolí se několik dalších vrcholků začalo postupně vynořovat ze tmy.

Očima bylo v dalekohledu (brněnský refraktor 150/2250 mm) vidět ještě pochopitelně mnohem víc podrobností než na těchto nekvalitních fotografiích. Dokonce se mi chvíli zdálo, že při velkém zvětšením se scenérie doslova mění před očima, ale byl to pouze klam způsobený neklidem atmosféry. Pořídil jsem ještě jeden záběr o 11 minut později (pak už jsem musel zabalit pozorovatelnu) a mezi snímky je opravdu nepatrný rozdíl. Aspoň na západních svazích je vidět, že Slunce sestoupilo drobný krůček níž.

Možná se někomu může zdát nepochopitelné, že pohled na pozvolné olizování zjizvené měsíční tváře slunečním světlem někoho fascinuje natolik, že vydrží stát hodinu i déle v mrazu u dalekohledu, ale to už holt k tomuhle koníčku patří. Tímto bych chtěl apelovat na majitele webkamer nebo jiných zařízení uzpůsobených na pohodlné focení Měsíce (to neustálé hledání ideální polohy mobilu za okulárem zkřehlými prsty moc pohodlné není). Zkuste podobnou situaci zachytit na video! Stačilo by pořídit třeba jeden snímek každou minutu (nebo častěji, pokud leží objekt poblíž nultého měsíčního poledníku, tam totiž terminátor postupuje rychleji) a pak to rozhýbat. Aspoň my lunatici bychom to ocenili.