Amatérská prohlídka oblohy - Záhadné světelné pruhy (Aktualizováno !!!)

Nestává se mi často, že by mě při pohledu na oblohu něco zaskočilo. Jelikož nás však příroda dokáže neustále zásobovat novými variacemi, i člověk zkušený může být někdy pořádně překvapen, když náhle uvidí cosi, co nezná. A přesně to potkalo i mne. Pozoroval jsem totiž jistý atmosférický optický jev, ze kterého moc chytrý nejsem, a který bych vám rád stručně představil.

Úkaz, o kterém zde hovořím, měl podobu rovného tenkého světelného pruhu žluté barvy širokého cca 0,1° a dlouhého cca 7°, který se v žádném směru nesbíhal ani neohýbal. Jev jsem pozoroval v neděli 7.8.2005 v Praze – Lipencích od 18:15 do 18:22 SELČ. Pruh byl zpočátku jen jeden, posléze jsem zpozoroval cca 5° vlevo od něj ještě druhý, který však byl o něco kratší. V ostatních parametrech však byl stejný – tedy až na úhel, který svíral s ideálním horizontem. Tento druhý (na obr. 3 vlevo) pruh svíral úhel ostřejší než pruh první (na obr. 3 vpravo).

Jelikož se toho odpoledne vyskytovaly časté přeháňky, soudím, že vznik pruhů byl se srážkovou činností zcela jistě určitým způsobem spojen. Pro tento fakt svědčí také to, že v oblasti, do které se mi jako pozorovateli pruh promítal, bylo možné samotné srážkové pruhy pozorovat. Spojitost s deštěm nemusí být samozřejmě vlivem perspektivy žádná, ale osobně si dovolím tvrdit, že v tomto případě je toto tvrzení liché.

Zvláštností na těchto světelných pruzích je hned několik faktů. Hned na první pohled směřují zdánlivě směrem vzhůru, tj. jakoby kolmo na přímé sluneční paprsky, neboť Slunce samotné se v tu dobu nacházelo za oblačností v pravé střední části snímku 1 (cca 20° nad ideálním horizontem). Z toho je patrné, že se nemohlo jednat o žádnou modifikaci Tyndallova jevu, neboť ten má podobu světelných paprsků směřujících od Slunce a rozbíhajících se kuželovitě směrem k zemi.

Co se však z geometrie paprsků dá odvodit je to, že světelný zdroj, který pruhy způsobil, byl jeden, neboť paprsky se sbíhají jakoby do jednoho bodu. Ovšem na první pohled by se mohlo zdát, že tento zdroj se nachází kdesi na zemském povrchu. Dovolím si ale směle tvrdit, že žádný běžný umělý (byť silný) světelný zdroj, nedokáže za bílého dne vytvořit tak zřetelné světelné stopy a i kdyby, pak se vždy budou tyto stopy směrem vzhůru kuželovitě rozbíhat. Tak tomu však zjevně nebylo. Skutečným zdrojem bude tedy přeci jen Slunce.

Zpočátku, ještě než mě napadlo, že by se mohlo jednat o Tyndallův jev, jsem si myslel, že se jedná o nějaký zvláštní druh krepuskulárních paprsků, avšak tato hypotéza mne brzy opustila, protože odporovala samotné podstatě krepuskulárních paprsků, která je skryta ve hře stínů výrazných terénních překážek anebo oblaků. Tyto stíny se promítají na základny oblaků podobně jako film na plátno anebo do srážkových pruhů, kde tak vznikají zajímavé scenérie. Dlužno však připomenout, že i v tomto případě se uplatňuje vliv perspektivy a krepuskulární paprsky se vždy více či méně rozbíhají směrem od Slunce. Shrnuto a podtrženo, krepuskulární paprsky jsem pozorovat nemohl.

Jako třetí varianta mne napadl výskyt bílé duhy. Pravda, bílá duha má tvar žlutobílého pruhu, avšak myšlenku, že by příčinu bylo možné hledat v tomto jevu, lze velmi snadno vyvrátit a to díky hned několika argumentů. Tak za prvé, bílá duha vzniká na velmi malých kapičkách (o velikostech menších jak 0,025 mm), kdežto velikost kapek deště lze měřit v řádech milimetrů. Za druhé, duha se vždy zjevuje na opačné straně, než kde se právě nachází Slunce, to znamená, že pozorovatel, který duhu sleduje, má Slunce vždy za zády. Nuže a za třetí, duha má vždy podobu oblouku, přičemž čím níže je Slunce nad obzorem, tím více je oblouk vyklenutý směrem vzhůru (protisluneční bod se vysouvá k obzoru). Žádná z citovaných podmínek zjevně splněna nebyla.

Kde tedy hledat pravdu? Přiznám se že nevím. V oblačnosti, která byla velmi hustá a poměrně homogenní, se žádná mezera, kterou by Slunce mohlo prosvítat, a díky čemuž by tyto pruhy mohly vzniknout, nevyskytla. Geometrie celého jevu není vůbec jednoduchá a tak si stále lámu hlavu nad tím, jakým zvláštním způsobem celá scenérie mohla asi vzniknout. Napadlo mne, že Slunce prosvítalo do deště kdesi za srážkovým oblakem, což se v místě mého pozorování mohlo jevit jako by před zmiňovaným temným přeháňkovým mrakem, ale při samotném pohledu na fotografie, je mi to zdá až příliš absurdní. Poněkud racionálnejším vysvětlením může být odraz Slunce od klidné vodní hladiny. Tím by bylo splněno jak to, že zdrojem světla by bylo Slunce a také to, že díky lomu na hladině vody, by světlo směřovalo skutečně vzhůru směrem od zemského povrchu. A vskutku, v místech, kam se mi oba pruhy zdánlivě sbíhaly, se nachází voda - řeka Vltava, která v těchto místech teče poměrně klidně a pomalu. Ovšem, pokud by tomu tak skutečně bylo, pak jak je možné, že vznikly pruhy dva a nikoli jen jeden?

Upřímně se přiznám, že mi to celé připadá jako nějaká záhada a není mi vůbec jasné, kde hledat pravdu. Teorie odrazu bude asi pravdě nejblíže. Z pozorování z jednoho místa se však tato hypotéza věrohodně objasnit nedá.

Jak vidíte, právem jsem byl a stále jsem v rozpacích. Jako útěchu si ale říkám, že když už nic jiného, tak mohu mít alespoň dobrý pocit z toho, že jsem pozoroval cosi neobvyklého. A vše neobvyklé a neznámé, jak je známo, člověka vždy jistým způsobem obohatí a rozšíří mu obzory.

Na závěr bych rád oslovil vás - naše čtenáře. Pokud by někoho z vás napadlo nějaké řešení či vysvětlení, anebo jste se s obdobným jevem také již někdy setkali, ozvěte se mi na mou adresu.

Obrázek 1: Světelný pruh v okamžiku, kdy jsem jej zpozoroval (18:15 SELČ)

Obrázek 2: Detail světelného pruhu (18:17 SELČ)

Obrázek 3: Náhle se objevil i druhý pruh (ten vlevo) (18:21 SELČ)

Reakce čtenářů: (11.8.2005, 22.8.2005 a 24.8.2005)
Na článek svým názorem zareagovali dva čtenáři. První byl známý mystifikátor a potulný sofista David Koval, kterého znají velmi dobře v Havířově a nově i v Brně, kde šíří své zmatené učení. David spatřuje vysvětlení původu světelných pruhů v existenci jakýchsi nadpozemských bytostí, které nazval "Andělé", kteří podél těchto paprsků jako na skluzavce sestupují k zemi. Ovšem tyto bytosti, podle jeho slov, nelze chápat tak jak o nich hovoří Bible, nýbrž jako skutečné bytosti z jiného světa (David soudí, že patrně z Měsíce). Tato teorie je sice odvážná, ale až na několik málo jedinců soustředěných kolem časopisu Astro 2000, ji nikdo příliš nepodporuje.

Ovšem druhá reakce, kterou mi poslal Martin Vilášek, již stojí za úvahu. Napsal mi, že se s něčím podobným již setkal a to tehdy, když se Slunce odráželo od skleněných tabulí střešních oken. Tato hypotéza je podle mého názoru žhavým kandidátem na nalezení pravdy. Vše by tomu totiž nasvědčovalo - nejedná se o žádný pozemský umělý zdroj, jehož světlo by se zákonitě muselo kuželovitě rozbíhat a místo, odkud světlo podle směru parsků zdánlivě vycházelo, bylo patrně ve vesnici, což krásně koresponduje. Díky srážkovým pruhům, do kterých se Slunce skrze okení tabule odráželo, pak došlo zviditelnění světelné linie. No, něco na tom bude.

Nově zareagovali na článek další čtenáři, jejichž názory přikládám:

Jiří Kysučan
Při čtení článku "Záhadné světelné pruhy" jsem si vzpoměl na zážitek z jedné cesty do práce na začátku letošního léta. Nedokážu to přesněji časově specifikovat, protože jsem tomu tenkrát nepřikládal žádný význam. Šel jsem na odpolední směnu a dost jsem spěchal, protože bylo zataženo a déšť se dal čekat každou chvíli. Mohlo být něco mezi 13:00 - 13:15 letniho času. Jak jsem se s obavami rozhlížel po obloze, všimnul jsem si úzkého pruhu světla směřujícího téměř kolmo dolú a osvětlujícího několik málo čtverečních metrů louky. Tenkrát mně zarazila intenzita a úzký úhel světelného svazku. Obloha byla pokryta bouřkovými mraky, které měly nízké základny a vrcholky nebylo vidět a já jsem si řekl, že slunce svítí úzkým tunelem mezi dvěma mraky. Vysoká vlhkost vzduch zdřejmě způsobovala extrémní viditelnost úzkého pruhu světla. Po příchodu do zaměstnání jsem byl nucen věnovat se jiným povinostem a na celou záležitost jsem zapoměl. Při čtení Vašeho článku jsem si vzpoměl na výše popsaný zážitek. Nevím, zda může být moje pozorování k něčemu dobré, ale špatné počasí a úzký světelný pruh se zdají být podobné. Nevím ani zda je to neobvyklé, ale já jsem za 47 let nic podobného neviděl.

Honza Baštecký
Odhadl bych to na rozplyl odrazu Slunce od vodni plochy (resp. dvou vodnich ploch). Vlivem paralaxy pak uvidíde paprsky pod odlišnými úhly. Připojím jednoduchý obrázek, na nemž by se jedná o dva paprsky znázorněné vlevo.

Šárka Šaarová
Objevila jsem Vaše fotografie světelného úkazu ze 7,8,2005.Právě tou dobou jsme se vraceli do Prahy ze směru od Mladé Boleslavi.Ten úkaz nebylo možné přehlédnout.Vysvětlení žádné nemám, jen jsme jej trochu okouzleni pozorovali a pak trochu "vtipkovali" na téma ..UFO.

Všem velice děkuji za jejich názory!