Hvězdárna v Holešově
Zveřejněno: Monday, 15. May 2006, Autor Patrik Trnčák
|
V minulém čísle Parhelia jsem upozornil na Holešovskou hvězdárnu a že o ní napíši delší povídání a svůj slib plním. Protože se již 11 let zajímám o astronomii, vždy mě naše hvězdárna lákala a doufal jsem, že se někdo najde, kdo ji obnoví a konečně se to zde trochu hne kupředu. Bohužel po celá léta se nic nedělo a tak jsem vzal iniciativu do vlastních rukou.
Celý příběh začal asi před dvěma roky, když holešovský zámek a s ním i hvězdárna, patřil ještě do soukromého vlastnictví. Zašel jsem tedy za majitelem a zeptal se, co hodlá s hvězdárnou učinit. Nabídl jsem taky svou pomoc při obnově. Majitel mi ale sdělil, že se chystají do měsíce celý zámecký komplex prodat, takže by moje práce mohla být zbytečná, protože se neví, co nový vlastník s hvězdárnou udělá. Nezbývalo mi nic jiného, než čekat.
Pohled do kopule po první návštěvě
Koncem roku 2005 se rozkřiklo, že zámecký komplex koupilo od majitele město. To mě potěšilo, protože město by mohlo mít zájem o hvězdárnu. A opravdu, v únoru letošního roku se v rádiu objevila zpráva, že se hledá někdo, kdo něco ví o hvězdárně a mohl by pomoci s rekonstrukcí a obnovou. Ještě ten den jsem napsal na Městský úřad a na druhý den mi došla odpověď kam zajít na další informace. Trvalo to několik dní, než jsem konečně věděl co a jak město zamýšlí. Skončil jsem na Kulturním oddělení, pod které nyní hvězdárna patří. Po dohodě jsem dostal několik dní na vypracování „záměru“, jak a co si představuji ohledně hvězdárny apod. Mě stačilo několik hodin a záměr byl vypracovaný, nebylo co řešit – obnovit provoz hvězdárny, zahájit pozorování pro veřejnost a astronomický kroužek. Zase uteklo několik dní než jsem byl pozvaný na další schůzku, tentokrát už s procházkou na hvězdárnu.
Přízemí hvězdárny před úklidem
Netrpělivé čekání na kastelánku, seznamování s jednotlivými lidmi z města, cvaknutí klíčů od visacích zámků držící mříže, první otevření dveří a konečně stojím ve hvězdárně, která mě celá ta léta lákala. Po letmé prohlídce přízemí jdeme po starých, dřevěných schodech do kopule. Zařízení na otevírání štěrbiny je zničené, takže stojíme v absolutní tmě, než se naši oči navyknou a můžeme tak vidět co v kupoli zbylo. Moc toho není, pár židlí, stoly, elektro motor na otáčení kopule, středová, betonová krychle, kdysi nesoucí dalekohled, nyní prázdná. Nicméně i toto mě stačilo k radosti a už jsem viděl ty plány. To už jsme ale zase sestoupili dolů, kde nám kastelánka ukázala, co zbylo z bohaté knihovny – pár potrhaných a špinavých svazků knih, které místní výrostci nestačili spálit, když se do hvězdárny dostali a založili si uprostřed oheň. Na další průzkum už nebyl čas a tak za námi zase zámky cvakli a šlo se do zámku, na obhlídku místností, nyní již mimo můj zájem.
Oprava funkčnosti kopule
Zase utekl nějaký ten týden a já upozornil na blížící se zatmění Slunce, které by mohlo nalákat lidi do hvězdárny. Přislíbil jsem, že hvězdárnu uklidím a provizorně přichystám na první návštěvu. Potřeboval jsem ale minimálně tři dny, protože bylo co uklízet (viz. fotky). A tak se stalo, dne 20. března 2006 nastal onen významný den a já dostal klíče od hvězdárny. Měl jsem tedy týden na přípravu na zatmění. Hned první den jsem nevěděl kam nejdřív skočit, protože po prvním průzkumu, kde co je, jsem musel myslet také na úklid. No a jak to chodí, díky své aktivitě jsem se pořádně zapotil a cestou domů nachladil (ještě byl sníh a na kole se jet nedalo), takže jsem večer v horečkách vymýšlel strategický postup ohledně úklidu. Na druhý den mi bylo lépe a mohl jsem tak pokračovat. Následujících sedm dní jsem tedy postupně uklidil v kopuli, schodiště a přízemí, naskládal torza knih do knihovny (donesl jsem také své knihy, několik z domu, několik zakoupených v antikvariátu), umyl okna (v rámci možností, protože dostupná byla jen studená voda a venku mrzlo), vyčistil dřevěné obložení a části schodiště a konečně i pozametal dvacetiletý prach. V této době se podařilo také opravit pohon kopule a zasklít dvoje okna, za což jsem městu vděčný.
Konečná výzdoba kopule dne 1. května 2006
Den před zatměním jsem se pustil do výzdoby, využil jsem všechny obrazy a plakáty co na hvězdárně byli a donesl jsem také svoje. Bohužel nemám fotografie z 70 let, jak to na hvězdárně vypadalo, takže jsem využil jen svou představivost. Jak obrázky přibývali, dostávala hvězdárna konečně svou podobu. V den zatmění ale vůbec nevyšlo počasí, celý den lilo jako z konve, bylo to beznadějné. Díky tomu došlo na hvězdárnu jen pár lidí. Na druhý den bylo od rána již úplně jasno, krásně a Slunce by určitě přilákalo hodně návštěvníků. Tak už to ale bývá.
Po „zatmění“ Slunce jsem měl dost času na další úpravy hvězdárny, jako natření obložení v kopuli, obnovení lesku dřevěných částí leštěnkou, další umývání oken a dalších menších prací vedoucí ke konečné podobě do dalšího významného data – 1. května, kdy byl den otevřených dveří zámku, zámecké zahrady a tedy i hvězdárny. V ten den bylo samozřejmě stejné počasí jako na zatmění Slunce, celý den pršelo a kolem oběda se spustil dost silný slejvák. První jsem myslel, že nedojde nikdo, ale nakonec došlo přes 70 lidí, což mě potěšilo. Kdyby vyšlo počasí, určitě by došlo více lidí. V součastné době čekám na zakoupení dalekohledu, který město přislíbilo do letních prázdnin. Pokud se tak stane, bude hvězdárna fungovat jako kdysi. Tři dny v týdnu budou pro veřejnost a jeden den bude patřit astronomickému kroužku.
Dnešní stav přízemí
Nyní několik praktických věcí ohledně hvězdárny: budova byla přestavěna v 50 letech z altánku, byla přidána pohyblivá kopule atd. Nachází se na pozemku zámeckého komplexu (což je: zámek, zámecká zahrada, zámecká obora a hvězdárna), v místě zvaném „růžová zahrada“. Bohužel je to v místě hlavní silnice z města, kde budou dost vadit pouliční lampy, také směrem na západ jsou nyní již vzrostlé stromy, bránící výhledu na tuto část oblohy. Pokud jde o lampy, je možné je vypnout o dohodě, ovšem stromy jsou chráněné a tak nezbude nic jiného, než pozorování mimo západ.
Astronomický kroužek fungoval přes 30 let, a svou činnost ukončil v roce 1987, od té doby hvězdárna chátrala. Z vybavení hvězdárny nezbylo nic, hlavní dalekohled je bůhví kde, malé dalekohledy byly rozkradeny, knihy spáleny a o ostatních věcech na hvězdárně nejsou žádné zmínky. Nynější status hvězdárny je takový, že vše funguje, jen se čeká na dalekohled. Pro úplnost dodávám, že nejbližší hvězdárny jsou ve Zlíně (18 km) a ve Valašském Meziříčí (40 km).
Pro naši hvězdárnu jsem vytvořil webové stránky: http://hvezdarna-holesov.wz.cz/ kde budou psány novinky, akce a prostě věci okolo holešovské hvězdárny
|
| |
Hodnocení: 3.66
Hlasů: 3
|
|
