Amatérská prohlídka oblohy - Perseidy jsou tady!

V pondělí 13. srpna kolem poledne proletí planeta Země nejhustší částí proudu drobných částic, které se v minulých staletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska se strefí přímo do Země a při průletu atmosférou se rychle ohřejí a vzápětí i vypaří. Na noční obloze zahlédneme světelný doprovod takového zániku: sloupec plazmatu, ionizované a excitované atomy rozprášeného kosmického prachu.

Nejstarší písemné zmínky o Perseidách pocházejí z Číny z roku 36 našeho letopočtu. Další pozorování nám zanechali nejen Číňané, ale také Korejci a Japonci - v různých obdobích od 8. do 11. století. V první třetině 19. století astronomové odhalili, že tyto meteory jakoby vylétají právě ze souhvězdí Persea, proto se jim od té doby říká Perseidy. Lidové označení slzy svatého Vavřince mají na svědomí Italové, jelikož 10. srpna slaví populární svátek sv. Vavřince.

Poslední zásadní zlom při odkrývání původu Perseid přišel v roce 1862, kdy Američané Lewis Swift a Horace Tuttle nezávisle objevili velmi jasnou kometu, později pojmenovanou Swift-Tuttle. Vlasatice kolem Slunce oběhne jednou za 130 roků a má prakticky stejnou dráhu v prostoru jako meteorický roj Perseid. Tudíž je právem považována za jejich mateřské těleso.

Je samozřejmé, že Perseidy nemůžeme pozorovat na denní obloze. Pokud se však na oblohu podíváte v noci z 12. na 13. srpna, resp. z 13. na 14. srpna, zahlédneme až několik desítek meteorů. Měsíc je totiž v novu a tak nás kromě pouličního osvětlení nic jiné rušit nebude. Určitě tedy nechoďte na brněnskou hvězdárnu, nýbrž vyjeďte někam za město, pod tmavou oblohu. A nezapomeňte si s sebou vzít seznam nejdůležitějších přání - co kdyby to s těmi padajícími hvězdami přeci jenom fungovalo.