Amatérská prohlídka oblohy - Proč bývá v zimě někdy mráz a jindy teplé počasí?

Středoevropská zima je velmi různorodý pojem. Někdy převažuje teplé počasí, kdy v nížinách stále prší a jsou plískanice, jindy je také málo srážek, inverze teploty vzduchu a na horách málo sněhu, jiné zimy jsou charakteristické naopak mrazivým počasím a bohatostí srážek. Čím to je, že jsou zimy u nás takové nejednoznačné? Vždyť tak často slýcháme vzpomínky starších lidí, kteří žehrají na to, že za jejich mladých let bývaly zimy jako vystřižené z Ladových obrázků a že dnes už nic takového k vidění není.

Ve skutečnosti je charakter středoevropské zimy značně kolísavý i v průběhu celých staletí, není pravda, že by před mnoha lety byly výhradně zimy z dostatkem sněhu a v současnosti jen zimy mírné. Dokládají to tabulky hodnot teploty vzduchu, které se v například v pražském Klementinu archivují už od roku 1775, tzn. letos tomu bude rovných 230 let. Po celé toto období nacházíme v tabulkách data minimálních i maximálních teplot vzduchu rozeseta náhodně v libovolném roce, i když se dají dohledat určitá období (řekněme dekády), v nichž se častěji objevují dny, kdy bylo naměřeno pro některý den zimních měsíců extrémní minimum anebo maximum teploty. Idea Bank

Poloha České republiky v Evropě je už taková, že zde dochází ke střídání vlivů různých vzduchových hmot, přicházejících k nám ze všech světových stran a přinášejících tak podstatně odlišný charakter počasí. Pravidelně dochází alespoň jedenkrát, ale zpravidla dvakrát až třikrát za zimu, že k nám dosáhne výběžek rozsáhlé tlakové výše, jejíž hlavní část leží nad Ruskem, od Moskevské oblasti až po Sibiř. Tato anticyklóna je utvořena velice studeným kontinentálním arktickým vzduchem a zasahuje-li k nám její výběžek od severovýchodu nebo východu, znamená to příliv této vzduchové hmoty do střední Evropy. Často tento hřeben vysokého tlaku vzduchu zasahuje přes naše území až daleko do západní Evropy, kde rovněž způsobuje velice chladné počasí.

Zajímavostí je, že sibiřská tlaková výše je značně stabilním a trvalým tlakovým útvarem a rovněž její hřeben, zasahující až k nám, vytrvává často po mnoho dní. Pak dochází k největším mrazům, jaké u nás v zimě jsou. Dokonce se jen v omezené míře utváří teplotní inverze, protože také ve vyšších hladinách atmosféry proudí suchý a ledový vzduch od severovýchodu. Připomeňme, že pro tvorbu teplotní inverze je žádoucí uklidnění proudění vzduchu a hlavně zesilující příliv teplého vzduchu ve vyšších (1000 až 2000 m nad mořem) hladinách.

K tomu u výše popsané situace dochází, ale až když začíná výběžek sibiřské (či východoevropské) tlakové výše ustupovat zpátky k východu a střední Evropa se tím dostává na jeho zadní stranu, kde se ve výšce díky tomu stáčí proudění ze severovýchodního na jihovýchodní, později i jižní. Z těchto směrů se k nám už dostává přece jen poněkud teplejší vzduch přes Balkán a Středozemní moře, zatímco u země, v nížinách a údolích setrvává mrazivý arktik; zvětšující se teplotní rozdíl (vychládající vzduch dole v nížinách a příliv stále teplejšího vzduchu ve výšce) samozřejmě podporuje rychlý vznik teplotní inverze.

S dalším ústupem výběžku vysokého tlaku směrem na východ se uvolňuje cesta frontálním systémům od západu až jihozápadu a přechodem první z těchto front, zejména pokud je rychlý a provázený silným větrem, dojde k rozrušení teplotní inverze a zásadní změně počasí. V nížinách se i za studenou frontou paradoxně oteplí, protože jezero studeného vzduchu, doposud uložené v nižších polohách, je „rozfoukáno“ a nahrazeno jinou vzduchovou hmotou. Vertikální profil teploty se díky větru zcela přehodnotí, zmíněná inverze zmizí a tím pádem v nízkých nadmořských výškách může vzrůst teplota vzduchu až o 20°C, i o více.

Dá se říci, že vpád teplejšího vzduchu od jihozápadu do střední Evropy je také poměrně stabilní povětrnostní situací, která, podobně jako zasahování výběžku vysokého tlaku vzduchu od severovýchodu, trvá často po mnoho dní. Jsou také zimy, kdy například již v listopadu udeří silné mrazy, spojené právě s tlakovou výší na východě, tyto mrazy trvají celý listopad a část prosince, avšak znenadání se přestaví evropská synoptická situace a do střední Evropy pak začne pronikat teplý vzduch od jihozápadu, nejlépe provázen silným větrem. Nastane výrazná obleva a teplý charakter zimy se pak udržuje například ještě celý leden a část února. Když se potom znovu změní celková povětrnostní situace a ještě v jakémsi návratu zasáhne znovu výběžek tlakové výše od severovýchodu, nebývají už tak dlouhotrvající a tak silné mrazy, protože koncem února a v březnu už přece jen začíná sluneční svit pozvolna nabývat na intenzitě a křivka průměrných teplot začíná pomalu stoupat vzhůru.

S jistým zjednodušením tedy můžeme prohlásit, že charakter zimy je v naší části Evropy v zásadě dvojí. Buďto se projeví anticyklonální vliv tlakové výše z východní Evropy a Asie, potom je většinou málo větrné, ale zato značně studené období, postupně se transformující v počasí teplotní inverze, anebo panuje počasí s mírnými teplotami, velkou oblačností a mnoha srážkami, ale také se silným jihozápadním větrem, jenž k nám přináší vlhký oceánský vzduch. Atlantský oceán je v zimě teplejší než evropský kontinent a tak je v tomto ročním období západní proudění ve znamení oblevy a často nadnulových teplot vzduchu. V létě je tomu ale naopak, západní větry k nám přinášejí sice stejně vlhký, avšak studený vzduch, zatímco východní situace znamená sucho a horko.

Poloha uprostřed Evropy tedy znamená střídání oceánického nebo kontinentálního vlivu počasí. Střídání těchto období je v zimě zpravidla poměrně zdlouhavé a oba typy počasí trvají vcelku dost dlouho, i několik týdnů. V létě se povětrnostní situace střídají obecně rychleji a jen vzácně překročí trvání nějaké synoptické situace dobu jednoho týdne až deseti dnů.

Převzato z www.flying.cz


© APO 2002-2008, veškeré materiály lze přebírat pouze se svolením autora a uvedením patřičné citace. Děkujeme. Tyto stránky provozuje občanské sdružení Amatérská prohlídka oblohy.