Hon na Venuši
Datum: Wednesday, 16. June 2004
Téma: Planety
Pozorování vzácných úkazů se alespoň v mém případě nikdy neobejde bez dobrodružství. Příroda je prostě záludná (to je ten slušnější výraz) a s mistrovskou taktikou dokonale sabotuje jakýkoli pozorovací plán. Nezaváhala ani při přechodu Venuše přes Slunce, což názorně ilustruje následující popis událostí doplněný fotkami.
Na počátku jako obvykle stojí pochybnosti, odkud vlastně pozorovat. Studuji totiž v Praze, doma jsem v Ostravě a přítelkyni mám u Brna. Nakonec vítězí Ostrava, hlavně díky tomu, že tam mám svůj vlastnoručně vyrobený dobson 145/1053 a zahradu, ze které lze nerušeně pozorovat. Z hlediska počasí je to úplně jedno, zkušenosti z Leonid a ze zatmění Slunce v Maďarsku totiž napovídají, že řídit se předpovědmi počasí nejen že je vcelku naivní, ale mnohdy to bývá až politováníhodně kontraproduktivní. (Ale člověk se stejně nepoučí.)
Pondělí 7. června
Nádherný slunečný den s tmavě modrou oblohou a překvapivě malým chvěním vzduchu. Jsem doma v Ostravě a celé odpoledne a večer si vyrábím vybavení pro zítřejší jedinečné pozorování. Koupil jsem si fólii Astrosolar, udělal si na ni bytelnou objímku z lepenky a po nasazení na dalekohled nestačím žasnout, co je s ní na Slunci vidět. Drobné skvrnky, nápadná fakulová pole a hlavně -- granulace!! Navíc má Slunce svou přirozenou bělavou barvu. Fólie nebyla zrovna levná (600 Kč za A4), ale oproti mému staršímu filtru z 5,25" diskety je to opravdu rozdíl. Zkouším fotit přes okulár digitálem, jde to až překvapivě dobře. Z kusu staré krabice ještě vytvářím clonu na dalekohled, aby Slunce nesvítilo z boku do očí, a z gumy ze staré duše z kola si vystřihávám očnice na okuláry. Ze zbytku Astrosolaru si ještě vyrábím filtry na triedr a pro pozorování pouhým okem. Jdu spát ve dvě v noci s hřejivým pocitem, že všechno bezvadně klape. Jsem zvědav hlavně na začátek a konec úkazu: jak výrazná bude "kapka" a světlý prstýnek atmosféry Venuše?
Úterý 8. června
Je šest ráno a vřískající budík mě tahá z postele. Tak je to tady, den D. V kómatu se doplazím do kuchyně a protírám si oči u okna. Venku je pod mrakem. Počkat, ono je ZATAŽENO!! Přesněji řečeno: TOTÁLNÍ DEKA!!! Do pr...kenný ohrady, jak by asi řekla Verča. V rádiu si nějaký pražský meteorolog libuje, že přechod Venuše bude dobře pozorovatelný, protože v celé republice převládá jasné počasí, tedy až na severní Moravu. Do háje, co teď? Daří se mi dostat se na internet a podívat se na předpověď numerického modelu Aladin. Celá republika je podle něj víceméně čistá, jen nad severní Moravou se budou celý den převalovat těžká mračna. Prima. Blíží se první kontakt. Přece jen s taťkou vytahujeme dalekohled, naděje umírá poslední. Tak už to začalo. Smutně koukáme do mraků. Vtom se mraky začnou trhat -- hurá, malá díra! Lačně se přisáváme k okulárům dobsona a triedru. Paráda!! Do mraky obestřeného Slunce je už napůl zakousnutý sametově černý kotouček. Opravdu, miniaturní "zatmění". Rychle tasím digitál a udělám fotku. Pár vteřin hledám v okuláru světlý prstýnek kolem planety, žádný ale nevidím. A už se zase zatáhla oblačná opona. Mračna houstnou a šedočerná obloha na západě dává tušit brzký příchod deště. Tak to je konec. Chtě nechtě dělám osudové rozhodnutí: naházím do krosny triedr s filtry, foťák, ponožky a slipy, a vybíhám na autobus. Cílem je stihnout vlak směr Brno s odjezdem v devět. Už prší. Mluvím s Verčou mobilem, mají v Ivančicích úplně jasno.
Na svinovském nádraží mám půl hodiny čas, a tak si kupuji jízdenku a jdu na konec nástupiště sednout si na lavičku. Déšť právě ustal, mraky se začínají rychle trhat. Za chvíli už se objevují velké díry modrého nebe. S rozpačitým výrazem lovím v krosně triedr a perón č. 4 se stává mou dočasnou pozorovatelnou. Venuše je nápadná i bez dalekohledu. V triedru je to hezký obrázek, jako z učebnice: veliké Slunce a před ním maličká planeta. Zajímavě plastický dojem vyvolává, když si uvědomím, že to velké světlé a to malé tmavé nejsou kolečka, ale koule. A že ta černá kulička je stejně velká jako Země... Zpět do reality: nezůstanu nakonec přece jen v Ostravě? Ale ne, nenechám se zviklat. To je přece stará finta matky Přírody, jak necháš ujet vlak, bude zas pršet. Vzpomeň na Aladina.
S malým zpožděním přijíždí vlak a já se zaťatými zuby nastupuji. Někde kolem Hranic na Moravě už je skoro jasno. Pocit, že všichni pozorují, zatímco mě čekají ještě tři hodiny ve vlaku, není zrovna příjemný, tak radši usínám.
V Brně o půl dvanácté přesedám na motoráček směr Ivančice. Na obloze rychle houstne kupovitá oblačnost. Ach jo. Zvoní mi mobil: volá taťka, že v Ostravě je hezky. Mým dalekohledem je to prý krásně vidět a už se u něj vystřídaly tři třídy místní základní školy. Fajn. Nejsem ani trochu nervózní, krucinálhergot!
V Moravských Bránicích málem přesednu do nesprávného vlaku. To už bych se asi picnul. O půl jedné konečně dorážím do Ivančic a vítám se s Verčou. Učí se na státnice, ale dalekohled má samozřejmě v pohotovosti. Je to vypůjčený kvalitní refraktor značky Vixen, průměr asi 8 cm. Sluneční filtr je taky z nějaké fólie, apertura jen 4 cm. Počasí se naštěstí konečně umoudřilo a mraky se zase rozpouštějí. Obraz je dobrý, vidět černý kotouč Venuše před žhavým Sluncem je opravdu zážitek při každém zvětšení. Jen semtam přeběhne mráček. Verča mě překvapuje tvrzením, že ráno při vstupu planety žádnou kapku ani atmosféru neviděla. Vždyť se o tom odjakživa psalo jako o nějakých nápadných jevech! S napětím čekám těch pár minut, kdy se Venuše blíží k okraji Slunce, a dělám pár fotek. Nasazuji největší zvětšení (asi 150x) a čekám na kontakt. A už je to tady, černý kotouček se dotkl okraje slunečního disku. Opravdu, žádná kapka se nekonala, ať jsem koukal jak jsem koukal. A ani ta atmosféra okolo není vidět. Tedy, když se člověk hodně snaží, tak tam možná něco tuší, nějaké to lehké světlé ohraničení té části kotoučku, která už je mimo Slunce, ale kdybych o tom nevěděl, rozhodně bych si toho nevšiml. Ještě pár minut se střídáme u okuláru a potíme se ostošest, Slunce nemilosrdně pálí, a už je tu úplný konec, poslední tmavá prohlubeninka zmizela.
Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré. Po tom, co mi mraky nedopřály spatřit úplné zatmění Slunce ani deště Leonid, se mi tak konečně podařilo vidět vzácný nebeský úkaz. A jaké z toho všeho plyne poučení?
- Efekt kapky je reálný asi tak jako kanály na Marsu
- Atmosféry Venuše si kdysi nejspíš museli všimnout až ve větších dalekohledech (nebo koronografech?) někde na vysokohorských observatořích
- Přesto je přechod Venuše přes Slunce pěkným zážitkem, na jaký se nezapomíná
- Amatérská astronomie je adrenalinový sport.
|
|