Oblast mezi Pastýřem a Velkou medvědicí byla astronomy dlouhou dobu zcela ignorována. Až na jednu stálici třetí velikosti zde totiž nic nápadného neleží, takže se zde ve starověku ani neuhnízdila žádná příšera či antický hrdina. Myšlenka, že by si nebeský pastýř zasloužil pomoc v podobě dvojice honáckých psů, proto vznikla až na počátku šestnáctého století. Definitivně se však Honící psy v panteonu pozemských souhvězdí uhnízdili teprve prostřednictvím Heveliova atlasu na konci století sedmnáctého.
Zvláštně zašmodrchaný příběh se váže k nejjasnější hvězdě Honících psů. Jmenuje se Cor Caroli a jde o jednu z mála stálic spojených s historicky známou osobou. Srdce Karlovo, jak zní český překlad, vzniklo podle tradovaného příběhu na návrh Edmonda Halleyho pro slávu anglického krále Charlese II.
Hvězdářstí historici jsou však jiného názoru. Původní jméno stálice znělo Cor Caroli Regis Martyris – Mučedníkovo srdce krále Karla. Odkazuje tak na jiného anglického vládce Charlese I., jednoho z nejvíc haněných, ale i oslavovaných britských panovníků, jenž přišel po dlouhé občanské válce mezi royalisty a parlamentaristy vedenými Oliverem Cromwellem v roce 1647 o trůn a vzápětí i o hlavu.
Následující jedenáctiletou vládu Commonwealthu charakterizovala politická nestabilita, náboženská intolerance a puritánské zákony, takže není divu, že syn zavražděného krále v roce 1660 snadno obnovil monarchii. Legenda pak dodává, že v květnu téhož roku, v den triumfálního příjezdu Charlese II. do Londýna, objevil královský lékař na sametově černém nebi neobyčejně zářivou hvězdu. Náhlé zjasnění a CVn pak vysvětlili jako srdce Karla I. dmoucí se pýchou nad nastolením spravedlnosti.
Ať už to tak bylo či nikoli, patří Cor Caroli mezi atraktivní dvojhvězdy. Jasnější složka třetí velikosti je lehce nažloutlá, její průvodce ve vzdálenosti dvaceti úhlových vteřin bývá namodralý. Barevný kontrast však není nijak výrazný. Pohledem astrofyzika je zajímavé to, že jasnější stálice -- tedy Cor Caroli samotná -- představuje velmi zvláštní případ hvězdy s extrémně silným magnetickým polem. Oproti Slunci až tisíckrát intenzivnějším. V důsledku toho vznikají na povrchu skvrny s různým chemickým složením a ve spektru, jehož vzhled se neustále mění, jsou zřetelné takové exotické prvky jako křemík, rtuť a nebo vzácné europium.
Na chvíli se ale ještě vraťme ke králi Karlovi II. Jakkoli byly jeho pohnutky spíše mocenské, právě tento britský panovník založil jednu z nejslavnějších hvězdáren všech dob -- Královskou observatoř v Greenwichi. Jeho oficiální milenka Louise de Kéroualle ho totiž přivedla k myšlence, že astronomové mohou vyřešit jeden velmi závažný problém -- určování zeměpisné délky, tedy strategický klíč k dalekým zaoceánským plavbám.
Zatímco zeměpisnou šířku tehdy námořníci určovali z výšky Polárky nad obzorem, zeměpisnou délku spíše odhadovali. Chyběl jim totiž jakýkoli "pevný bod" (vysoká hora, pobřežní město) a Slunce, hvězdy či Měsíc jako takové využít nemohli – na kymácející lodi totiž nedokázali udržet správný chod kyvadlových hodin, tedy klíčový údaj pro tento způsob astronavigace (např. při porovnávání průchodu Slunce místním poledníkem s nějakým referenčním místem). Takže i takový Kryštof Kolumbus, jakkoli byl odborníkem, spoléhal spíše na své znalosti moře, rychlost větru, tvar vln, stupeň slanosti mořské vody, předměty plovoucí na hladině a směr mořských proudů, eventuálně na vzorky vytažené ze dna. Není proto divu, že kapitáni mnohdy vůbec nevěděli, kde se vlastně nacházejí...
Francie, Británie, Španělsko a Holandsko svedly v sedmnáctém století boj o nové světy, objevené na druhé straně Atlantiku a Pacifiku. Klíčovou se přitom zdála myšlenka, že Měsíc a hvězdy mohou posloužit jako ohromné nebeské hodiny, které by pomohly určovat zeměpisnou délku. John Flamsteed, jenž byl požádán takříkajíc o odborný posudek, se však této představě vysmál: chyběly totiž přesné hvězdné mapy a samozřejmě i ročenky popisující polohu Měsíce. Charles II. proto v roce 1674 rozhodl, že se za tímto účelem postaví v Greenwichi hvězdárna, kterou povede právě John Flamsteed. Základní kámen byl položen 10. srpna 1675 ve 3 hodiny a 14 minut odpoledne, první královský astronom k této příležitosti dokonce vypracoval horoskop, a otevřena byla o 11 měsíců později. Stavba Královské observatoře v Greenwichi přišla jeho výsost na 520 liber a 9 šterlinků, jejichž velká část byla získána prodejem starého střelného prachu.
Nicméně problém byl vyřešen až o století později, kdy John Harrison sestrojil speciální hodiny, které udržely přesný čas i při velmi dlouhých zaoceánských plavbách. Mocným stimulem, podobně jako u jiných velmocí, byla cílová prémie 20 tisíc liber vypsaná britským parlamentem pro toho, kdo dokáže určit zeměpisnou délku s chybou menší než půl stupně...
(Zdroj: Astronomický deník)
