Amatérská prohlídka oblohy - Co nás čeká na srpnové obloze?

Oproti minulým měsícům je srpnová obloha na tělesa sluneční soustavy poněkud chudší. Prakticky po celou noc sice na obloze září planeta Uran (v souhvězdí Vodnáře) a Neptun (v souhvězdí Kozoroha), ale k jejich zahlédnutí potřebujete větší dalekohled a dobrou mapu hvězdné oblohy. Mars i Saturn se nyní pohybují poblíž Slunce, takže v srpnu můžete spatřit nanejvýš Merkur, Venuši a Jupiter.

Snad nejsnadnější bude nalézt Jupiter, jenž z večera září nad jihozápadem. Jako nápadně jasnou "hvězdu" jej zahlédnete ještě za soumraku, za obzor zapadá kolem desáté hodiny večerní. Merkur a Venuše, dvě ke Slunci nejbližší planety, jsou naopak patrné na ranní obloze, směrem nad severovýchodem. Zatímco Venuše je pozorovatelná po celý měsíc, období nejlepší viditelnosti Merkuru vychází na druhý a třetí srpnový týden. Koncem srpna se k těmto planetám navíc přidá i Saturn a úzký srpek Měsíce, jejich blízké setkání se však odehraje na příliš světlé obloze.

Kolem 12. srpna proletí naše planeta proudem drobných částic, které se v minulých desetiletích uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Některá tato tělíska se strefí přímo do Země, při průletu zemskou atmosférou se rychle ohřejí a vypaří. My pak zahlédneme světelný doprovod takového zániku: sloupec plazmatu, ionizované a excitované atomy rozprášeného kosmického prachu. V případě proudu částic komety Swift-Tuttle se nám zdá, že tyto "padající hvězdy" vylétají jakoby ze souhvězdí Persea, zhruba z téhož místa oblohy, tzv. radiantu. Právě podle souhvězdí Persea se těmto meteorům říká Perseidy, lidově též slzy svatého Vavřince.

Bohužel výhled na letošní Perseidy nebude nijak oslňující. Jenom pár dní před průletem Země nejhustší částí meteorického roje se totiž Měsíc ocitne v úplňku a tak na světlé obloze zahlédneme nanejvýš několik málo nejjasnějších meteorů.

Ať už bude Měsíc na obloze svítit či nikoli, určitě se můžete v srpnu podívat na Mezinárodní kosmickou stanici. V první polovině srpna ji zahlédnete na ranní obloze, ve druhé polovině na večerní. Tato největší umělá družice Země vypadá jako velmi jasný, zářící bod, který během několika minut přeletí přes celou oblohu. Přesné okamžiky jejích přeletů zjistíte na www stránkách Německého kosmického centra www.heavens-above.com.

Současná obloha však není vyplněna jenom objekty sluneční soustavy. Zvláště ve druhé polovině srpna, kdy nebude rušit náš Měsíc, otevírá se nám výhled také do vzdálenějšího vesmíru. Za zmínku stojí především dva objekty: planetární mlhovina Činka (též označovaná M 27) v souhvězdí Lištičky a barevná dvojhvězda Albireo z Labutě (beta Cygni). K zahlédnutí obou objektů stačí tmavá obloha a jakýkoli menší dalekohled (počínaje loveckým triedrem).

Celooblohová mapka je nastavena na 1. srpna 2006 0 hodin letního středoevropského času (15. srpna tedy platí pro 23 hodin a 31. srpna pro 22 hodin letního středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou.

Nejdříve zkuste nalézt Činku. S pomocí mapky na obloze identifikujte hvězdu Altair ze souhvězdí Orla. Nad ním září souhvězdí Šípu. Pokud si na spodní okraj zorného pole triedru nastavíte levou hvězdu z tohoto obrazce (gama Sagittae), která tvoří jeho ostrou špičku, objeví se vám v horní části drobná, mírně oválná skvrnka - planetární mlhovina Činka. Pojmenována byla podle vzhledu v mnohem větších dalekohledech a nebo na fotografiích.

Planetární mlhoviny samozřejmě nemají s planetami nic společného. Astronomům počátku 19. století pouze připomínaly kotoučky vzdálených planet, jako je Uran či Neptun. Dnes ale víme, že se jedná o pozůstatky umírajících stálic podobných Slunci. Když taková hvězda vyčerpá veškeré zásoby jaderného paliva, pozvolna se nafoukne a její obal se časem rozplyne v okolním vesmírném prostoru. Na místě pak zůstane pouze její horké jádro, označované jako bílý trpaslík. Právě takový případ je Činka: Mizící obálka hvězdy je jako mlhovina patrná i v loveckém triedru, bílý trpaslík je však viditelný pouze hodně velkým astronomickým dalekohledem. Podobný osud čeká za šest miliard roků i naše Slunce.

Na letní obloze najdete také malebné dvojhvězdy. Ta nejznámější se nachází v souhvězdí Labutě. Jmenuje se Albireo a označuje se beta Cygni. Už v triedru přitom zjistíte, že jasnější žlutobílou hvězdu doprovází slabší, ale zřetelně namodralý průvodce. Řada pozorovatelů se přitom pokusila zabarvení hvězd Albirea popsat ještě dokonaleji. Proto se občas hovoří o "zlaté a azurové" nebo o "topazu se safírem"... Prostě, při oceňovaní nejen těchto barevných klenotů se fantazii meze nekladou.