Pokud byl v dubnu výhled na planetu Venuši velmi dobrý, pak v květnu bude
přímo excelentní. Unikátní podmínky pro sledování této planety, jaké se nyní
nabízí, se totiž zopakují až v roce 2015.
Po celý měsíc bude Venuše ozdobou večerní oblohy, za obzor se přitom schová
až po půlnoci letního středoevropského času! Navíc se k Venuši večer 19.
května přiblíží úzký srpek Měsíce, o den později planeta zapadne až v 0
hodin a 20 minut(!) a o devět dní později projde kolem hvězdy Pollux ze
souhvězdí Blíženců.
Venuše se k nám z planet sluneční soustavy sice přibližuje na nejmenší
možnou vzdálenost a mívá proto největší úhlový průměr, v pozemských
dalekohledech však prakticky žádné výjimečné detaily na jejím povrchu
nezahlédnete. Spatřit nelze nic víc než jen neúplný kotouček, snad občas
mírně ztemnělý u okraje. Ve viditelném světle totiž sledujeme jenom horní
vrstvy husté atmosféry, která propouští pouze ultrafialové záření.
Nejvíc napínavé je tudíž sledovat, jak Venuše na cestě kolem Slunce mění
svou fázi a úhlovou velikost. Když je od nás nejdál (až 260 milionů
kilometrů), má podobu úplňku s úhlovým průměrem kolem deseti vteřin. Během
přibližování k Zemi se sice její fáze zmenšuje, ale průměr kotoučku vzroste
až na jednu úhlovou minutu. Tehdy je od nás pouze čtyřicet milionů kilometrů
daleko, a protože je na obloze úhlově velice blízko Slunce, utápí se v jeho
záři. Konkrétně v květnu ale budeme mít výhled jak na Sluncem osvětlenou,
tak i neosvětlenou polokouli planety a Venuše vám proto nejspíš připomene
Měsíc v první čtvrti.
Stejně zajímavé je sledovat dalekohledem s větším zvětšením západ planety za
vzdálený obzor. Spodní okraj Venuše tehdy získá nápadně červené zabarvení,
zatímco horní okraj barvu modrou (samozřejmě záleží také na tom, jakým
dalekohledem úkaz sledujete). Příčinou je lom světla v pozemské atmosféře –
paprsky červené barvy se totiž lámou méně než modré a obraz Venuše se
promění v úzké spektrum.
Venuše je viditelná také ve dne a to dokonce bez dalekohledu! Musíte však
vědět, kde přesně leží. Pokud minete správné místo o pouhý jeden stupeň,
utopíte se ve světlém blankytu oblohy a planetu nezahlédnete. Nezbytnou
podmínkou k úspěchu je i čistý, průzračný vzduch. Je-li zákal, kouřmo nebo
se planeta nachází nízko nad obzorem, jste prakticky bez šance. Při hledání
můžete tu a tam využít nedaleký Měsíc, takovou šanci dostanete například od
19. do 21. května, resp. od 17. do 19. června. Ke hledání planety lze
samozřejmě použít i dalekohled (např. lovecký triedr). Jakmile se vám ale
podaří Venuši objevit, už ji z dohledu neztratíte a sami budete překvapeni,
jak nápadná může být.
Povrch Venuše se tedy ze Země studuje jenom velmi obtížně. Vyhráno však není
ani v okamžiku, kdy se podaří přistát až na povrchu této planety. V takovém
případě je totiž v dohledu jen velmi malá část Venuše – extrémně hustá
atmosféra (na Venušině povrchu je stejný tlak jako jeden kilometr pod
hladinou moře) totiž neumožňuje sledovat oblasti vzdálenější než několik
málo kilometrů.
Naštěstí ale můžeme povrch Venuše mapovat pomocí radaru. Buď přímo ze Země a
nebo ještě lépe ze sondy obíhající kolem planety. Pro rádiové záření je
totiž atmosféra planety průhledná, svazek záření v podobě krátkých záblesků
naráží na povrch, část záření se vrací nazpátek a z doby mezi vysláním a
opětovným příjmem signálu pak určíme přesnou vzdálenost mezi radarem a
povrchem.
Díky radarovému mapování nyní víme, že je Venušin povrch z 60 procent
plochou krajinou s výškovými rozdíly do jednoho kilometru od střední úrovně
6051 km. Šestnáct procent připadá na rozsáhlé pánve a údolí alespoň jeden
kilometr pod střední úrovní, zbytek na nejrůznější vyvýšeniny a hory nad
jeden kilometr od střední úrovně. Nejméně osmdesát pět procent povrchu je
přitom sopečného původu, proto můžeme Venuši označit za planetu sopek.
V květnu si však vaši pozornost nezaslouží jenom Venuše. Z úterý 22. května
na středu 23. května totiž Měsíc zakryje planetu Saturn! Druhá největší
planeta sluneční soustavy zmizí za neosvětleným okrajem Měsíce jenom pár
minut před půl desátou letního středoevropského času. Už předtím ale můžete
sledovat, jak se budou obě tělesa přibližovat. Saturn pak zůstane na hodinu
schovaný za našim nejbližším kosmickým sousedem. Opět se vynoří na pravé
straně osvětlené části Měsíc až kolem 22. hodiny a 30. minuty.
Protože úhlový průměr planety dosahuje 20 vteřin, nezmizí Saturn za měsíčním
okrajem ihned, nýbrž v průběhu několika desítek sekund. Krásu celého úkazu
si ale vychutnáte teprve při pohledu skutečně velkým astronomický přístrojem
s dostatečným zvětšením.
Každopádně, ať už takový dalekohled vlastníte, či nikoli, rozhodně si zákryt
Saturnu Měsícem nenechejte ujít. Podobná událost se totiž zopakuje až v
lednu roku 2025. A kdoví, zda bude v té době pěkné počasí.
Celooblohová mapka na další straně je nastavena na 1. května 2007 na 23
hodin letního středoevropského času (15. května tedy platí pro 22 hodin a
31. května pro 21 hodin letního středoevropského času). Měsíc v mapce
nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv.
ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou. Obdélníkový výřez
zobrazuje průběh zákrytu planety Saturn naším Měsícem večer 22. května 2007.
Velikost planety Saturn je oproti skutečnosti zvětšena.


Tento příspěvek vyšel v příloze Věda sobotních Lidových novin.