Po celý měsíc bude Venuše ozdobou večerní oblohy, za obzor se přitom schová až po půlnoci letního středoevropského času! Navíc se k Venuši večer 19. května přiblíží úzký srpek Měsíce, o den později planeta zapadne až v 0 hodin a 20 minut(!) a o devět dní později projde kolem hvězdy Pollux ze souhvězdí Blíženců.

Venuše se k nám z planet sluneční soustavy sice přibližuje na nejmenší možnou vzdálenost a mívá proto největší úhlový průměr, v pozemských dalekohledech však prakticky žádné výjimečné detaily na jejím povrchu nezahlédnete. Spatřit nelze nic víc než jen neúplný kotouček, snad občas mírně ztemnělý u okraje. Ve viditelném světle totiž sledujeme jenom horní vrstvy husté atmosféry, která propouští pouze ultrafialové záření.

Nejvíc napínavé je tudíž sledovat, jak Venuše na cestě kolem Slunce mění svou fázi a úhlovou velikost. Když je od nás nejdál (až 260 milionů kilometrů), má podobu úplňku s úhlovým průměrem kolem deseti vteřin. Během přibližování k Zemi se sice její fáze zmenšuje, ale průměr kotoučku vzroste až na jednu úhlovou minutu. Tehdy je od nás pouze čtyřicet milionů kilometrů daleko, a protože je na obloze úhlově velice blízko Slunce, utápí se v jeho záři. Konkrétně v květnu ale budeme mít výhled jak na Sluncem osvětlenou, tak i neosvětlenou polokouli planety a Venuše vám proto nejspíš připomene Měsíc v první čtvrti.

Stejně zajímavé je sledovat dalekohledem s větším zvětšením západ planety za vzdálený obzor. Spodní okraj Venuše tehdy získá nápadně červené zabarvení, zatímco horní okraj barvu modrou (samozřejmě záleží také na tom, jakým dalekohledem úkaz sledujete). Příčinou je lom světla v pozemské atmosféře – paprsky červené barvy se totiž lámou méně než modré a obraz Venuše se promění v úzké spektrum.

Venuše je viditelná také ve dne a to dokonce bez dalekohledu! Musíte však vědět, kde přesně leží. Pokud minete správné místo o pouhý jeden stupeň, utopíte se ve světlém blankytu oblohy a planetu nezahlédnete. Nezbytnou podmínkou k úspěchu je i čistý, průzračný vzduch. Je-li zákal, kouřmo nebo se planeta nachází nízko nad obzorem, jste prakticky bez šance. Při hledání můžete tu a tam využít nedaleký Měsíc, takovou šanci dostanete například od 19. do 21. května, resp. od 17. do 19. června. Ke hledání planety lze samozřejmě použít i dalekohled (např. lovecký triedr). Jakmile se vám ale podaří Venuši objevit, už ji z dohledu neztratíte a sami budete překvapeni, jak nápadná může být.

Povrch Venuše se tedy ze Země studuje jenom velmi obtížně. Vyhráno však není ani v okamžiku, kdy se podaří přistát až na povrchu této planety. V takovém případě je totiž v dohledu jen velmi malá část Venuše – extrémně hustá atmosféra (na Venušině povrchu je stejný tlak jako jeden kilometr pod hladinou moře) totiž neumožňuje sledovat oblasti vzdálenější než několik málo kilometrů.

Naštěstí ale můžeme povrch Venuše mapovat pomocí radaru. Buď přímo ze Země a nebo ještě lépe ze sondy obíhající kolem planety. Pro rádiové záření je totiž atmosféra planety průhledná, svazek záření v podobě krátkých záblesků naráží na povrch, část záření se vrací nazpátek a z doby mezi vysláním a opětovným příjmem signálu pak určíme přesnou vzdálenost mezi radarem a povrchem.

Díky radarovému mapování nyní víme, že je Venušin povrch z 60 procent plochou krajinou s výš­kovými rozdíly do jednoho kilometru od střední úrovně 6051 km. Šestnáct procent připadá na rozsáh­lé pánve a údolí alespoň jeden kilometr pod střední úrovní, zbytek na nejrůznější vyvýšeniny a hory nad jeden kilometr od střední úrovně. Nejméně osmdesát pět procent povrchu je přitom sopečného původu, proto můžeme Venuši označit za planetu sopek.

V květnu si však vaši pozornost nezaslouží jenom Venuše. Z úterý 22. května na středu 23. května totiž Měsíc zakryje planetu Saturn! Druhá největší planeta sluneční soustavy zmizí za neosvětleným okrajem Měsíce jenom pár minut před půl desátou letního středoevropského času. Už předtím ale můžete sledovat, jak se budou obě tělesa přibližovat. Saturn pak zůstane na hodinu schovaný za našim nejbližším kosmickým sousedem. Opět se vynoří na pravé straně osvětlené části Měsíc až kolem 22. hodiny a 30. minuty.

Protože úhlový průměr planety dosahuje 20 vteřin, nezmizí Saturn za měsíčním okrajem ihned, nýbrž v průběhu několika desítek sekund. Krásu celého úkazu si ale vychutnáte teprve při pohledu skutečně velkým astronomický přístrojem s dostatečným zvětšením.

Každopádně, ať už takový dalekohled vlastníte, či nikoli, rozhodně si zákryt Saturnu Měsícem nenechejte ujít. Podobná událost se totiž zopakuje až v lednu roku 2025. A kdoví, zda bude v té době pěkné počasí.

Celooblohová mapka na další straně je nastavena na 1. května 2007 na 23 hodin letního středoevropského času (15. května tedy platí pro 22 hodin a 31. května pro 21 hodin letního středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou. Obdélníkový výřez zobrazuje průběh zákrytu planety Saturn naším Měsícem večer 22. května 2007. Velikost planety Saturn je oproti skutečnosti zvětšena.

Tento příspěvek vyšel v příloze Věda sobotních Lidových novin.