Amatérská prohlídka oblohy - Desáté výročí komety Shoemaker-Levy 9

Naše planeta se již v minulosti několikrát střetla s planetkami nebo kometami. Tyto události měli většinou neblahý vliv na pozemský život. I když je pravda, že jedné takové strašné události vděčíme za to, že jsme dnes tady...

Dopad planetky před 65. miliony let do oblasti mexického města Mérida je sice nejpopulárnějším, ale ne největším vymíráním, které Zemi potkalo.Takovýchto události by bylo jistě víc, nebýt obra naši sluneční soustavy.

Jupiter totiž velké množství „cizích návštěvníků“ vychytá svou gravitací. Již v roce 1960 pravděpodobně pozoroval Guisepe Cassini dopad nějakého tělesa na Jupiter. Jasný důkaz a pozorování tohoto úkazu v přímém přenosu pak nastalo před deseti lety. Píše se 24. březen 1993 a na slavné americké observatoři Mt. Palomar (Kalifornie, USA) provádí manželé Carolyn a Eugene Shoemakerovi společně s kolegou Davidem Levym rutinní prohlídku oblohy. Sloužíla jim k tomu Shmidtova komora, kterou již objevili téměř 50 komet a desítky planetek. I tuto noc objevili kometu. Ale dnes to byl objev podivný. Jak později Carolyn Shoemakerova napsala: „vypadala jako by na ní někdo šlápl“. Další snímkování na observatoři v Arizoně ukázaly, že kometa se rozpadla na několik kousků. Výpočty ukázaly, že se kometa dostala do gravitačního vlivu Jupitera a to již řadu měsíců před objevem.

Autor kresby T. Rezek, zdroj archív APO.

Kometa se při přiblížení k Jupiteru nejdříve roztrhala na minimálně dvacet kousků, které ve dnech 16.-22. července 1994 postupně dopadly do hustých vrstev Jupiterovy atmosféry a k mohutným explozím, které byly větší než celá Země. Při těchto explozích byla podstatná část hmoty vyvržena zpět nad atmosféru a tento materiál pak vytvářel obří atomové hřiby, které se rychle rozpínaly a chlady. Bohužel dopady proběhly na odvrácené straně Jupitera, ale na druhou stranu to mělo i výhod, protože k tomu docházelo v místech těsně za východním okrajem planety, takže bylo možné pozorovat ony atomové hřiby z profilu. V místech dopadů se v atmosféře Jupiteru vytvořily tmavé skvrny, které tam vydržely po dobu několika dní a které bylo možno pozorovat i menším dalekohledem. Do pozorovací kampaně byly zapojeny téměř všechny observatoře světa a také Hubblův teleskop a sonda Galileo, která zrovna prováděla výzkum v oblasti Jupiteru. Z výsledků pozorování bylo zjištěno, že úlomky byly o velikosti kolem jednoho kilometru a největší z nich měl asi dva kilometry. Dále bylo zjištěno, že úlomky dopadly na Jupiter rychlostí 60 km/s a pří dopadu se uvolnila energie 10 21 J. Pomocí spektroskopie pak byla zjištěna přítomnost metanu, oxidu uhelnatého, železa, vodíku,atd.

Právě komety jsou trochu podceňovány a to zcela neprávem. Hlavně ve sdělovacích prostředcích se mluví vždy o hrozbě v podobě planetky, ale kometa může být daleko nebezpečnější. Při kolizi totiž hraje hlavní roli rychlost a ne hmotnost či velikost tělesa. Komety mají ve vnitřních oblastech sluneční soustavy (přísluní) mnohem větší rychlost než planetky, a proto bychom je neměli podceňovat.