V noci z 18. na 19. srpna jsme s Pavlem Gabzdylem pozorovali Měsíc na brněnské hvězdárně. Vzduch byl poměrně klidný, a tak se nám naskytl velmi pěkný, detailní pohled na zjizvenou tvář našeho souputníka. Mezi pozorovateli je obecně rozšířený názor, že Měsíc je po dobu zhruba jednoho týdne kolem úplňku nezajímavý a nevděčný objekt. Já myslím, že to není pravda, a pokusím se to dokázat na snímku, který jsem pořídil.
Kliknutím na obrázek zobrazíte snímek ve větším rozlišení (50 % originálu).
Nejprve technická data. Snímek byl pořízen 18./19. srpna 2008 23.57–00.12 LSEČ fotoaparátem Canon EOS 350D v primárním ohnisku refraktoru 200/3000. Jelikož zorné pole této soustavy je půl stupně v úhlopříčce, nasnímal jsem mozaiku celkem 24 polí a ty pak složil do jednoho snímku. (Stačilo by teoreticky 6 polí, ale mám dojem, že větší počet, s velkým překryvem se příznivě projevil na kvalitě snímku.) Každé pole jsem nasnímal pětkrát a pak vybral nejlepší záběr vzhledem k seeingu. Nastavení expozice: 1/60 s při ISO 200.
I nezkušený pozorovatel si při pohledu do dalekohledu povšimne výjimečně jasného kráteru s paprsky poblíž levého horního okraje disku. Jedná se o kráter Aristarchus, možná vůbec nejjasnější oblast na celé přivrácené straně.
Povšimněte si barevných odstínů v okolí kráteru! To není hříčka digitální techniky, ale skutečné zabarvení měsíčních hornin související s jejich stářím. Právě zde je barevný kontrast neobvykle výrazný a lze jej spatřit i pohledem do dalekohledu na vlastní oči. Za zmínku stojí také klikatá čára procházející skořicově zabarvenou oblastí a ústící do nevýrazného kráteru nalevo od Aristarcha. Jedná se o Vallis Schröteri, údolí vymleté tekoucí lávou.
Nedaleko Aristarcha se nachází další jasný kráter Kepler. Přes svůj nevelký průměr (32 km) patří díky svým paprskům k nejvýraznějším útvarům na Měsíci. Nalevo od něj (na levém okraji záběru), uprostřed Oceánu bouří, se nachází ojedinělý albedový útvar Reiner Gamma. Jedná se o zcela ploché místo tvořené nápadně světlými horninami. Co vám připomíná jeho tvar? :)
Opravdová lahůdka se skrývá na samém levém okraji měsíčního disku. Díky příznivé libraci, kdy k nám Měsíc nepatrně pootočil část odvrácené strany, je možné spatřit Moře východní (Mare Orientale). Někdy se mu podle jeho tvaru přezdívá Býčí oko. Je tvořeno třemi soustřenými valy o průměrech 480, 620 a 930 km.
Vnější val pánve můžeme identifikovat podle menší tmavé skvrnky, Jezera podzimního (Lacus Autumni). Druhá, značně protáhlá skvrna je Jezero jarní (Lacus Veris). Konečně kousek níž, úplně na okraji měsíčního disku je možné náznakem rozeznat třetí tmavou skvrnu, samotné Mare Orientale.
Napravo od Moře východního se nachází nápadně tmavý kruhový kráter Crüger a ve spodní části obrázku je jasný paprskový kráter Byrgius A. Nachází se na pravém okraji svého čtyřikrát většího "mateřského" kráteru Byrgius a díky kolmému osvětlení a díky svým paprskům jej zcela zastiňuje.
Zajímavý pohled při kolmém osvětlení skýtá také Moře vláhy (Mare Humorum), na jehož okraji se nachází řada kráterů s jasnými valy. Velký kráter nahoře je Gassendi (průměr 110 km), připomínající prsten s perlou (Gassendi A). ve spodní části jsou to pak Doppelmayer a Vitello (64 a 42 km). Nachází se zde také řada jasných kráterů, z nichž nejnápadnější je Mersenius C (nalevo od kráteru Gassendi), od nějž vedou paprsky.
Koperník, snad nejznámější a nejhezčí kráter, nepotřebuje dlouhého komentáře. Při tomto osvětlení zanikají nádherné terasovité valy, avšak objeví se neméně fascinující síť paprsků. Za zmínku stojí také jasný kráter Pytheas na horním okraji snímku. Mezi Pytheasem a Koperníkem probíhá světlejší vodorovná struktura, z níž se při strmějším osvětlení vyklube pohoří Karpaty.
Nápadnějším pohořím jsou Apeniny. Vrcholky hor tvoří jasnou klikatou čáru podél okraje Moře dešťů (Mare Imbrium). U horního okraje snímku se nachází trojice kráterů Archimedes (vlevo), Aristillus (vpravo nahoře) a Autolycus (vpravo dole). Pod prvně jmenovaným se rozkládá menší pohoří Montes Archimedes.
Na severním okraji Moře dešťů vyniká kráter Plato s charakteristickým tmavým plochým dnem. Jasné skvrny pod ním jsou pohoří Teneriffe a hora Mons Pico. Kousek dál vpravo vidíme Alpy.
Mladý kráter Tycho, centrum jasných dlouhých paprsků, vedle měsíčních moří zřejmě nejnápadnější útvar na přivrácené straně Měsíce. Nahoře je tmavý kráter Pitatus, nacházející se na jižním okraji Moře oblaků (Mare Nubium).
Přibližme se nyní k východnímu okraji Měsíce, kudy probíhá terminátor. Na jižní polokouli se nachází zajímavý velký kráter Janssen se značně rozrušenými valy, překrytými řadou mladších kráterů. Dno kráteru je rozryto výraznou brázdou. Napravo najdeme veliké údolí Vallis Rheita (míří svisle shora dolů). K němu vpravo nahoře přiléhá kráter Rheita. Ač to tak nevypadá, jedná se o jeden z mála útvarů pojmenovaných podle českého rodáka.
Přímo na terminátoru nalezneme trojici velkých kráterů na okraji Moře hojnosti (Mare Fecunditatis). Shora dolů jsou to Langrenus, Vendelinus a Petavius. Každý z nich má průměr kolem 150 km a posledně jmenovaný zdobí krásný středový vrcholek vystupující ze stínem zatopeného dna.
Moře hojnosti vyniká krásnou soustavou mořských hřbetů. Dole, nalevo od Langena, je to Dorsa Mawson, kousek výš Dorsa Geikie a Dorsa Andrusov. Uprostřed moře se nachází proslulá dvojice jasných protáhlých kráterů Messier a Messier A, od níž vedou doleva jako dlouhé koleje dva téměř rovnoběžné paprsky. Nezvyklá podoba dvojkráteru byla zřejmě způsobena velmi strmým dopadem impaktoru, který ještě navíc udělal "žabku".
Podíváme-li se ještě kousek výše, najdeme Moře nepokojů (Mare Crisium), napůl utopené ve stínu. Na levém okraji jeho dna je zřetelný mořský hřbet Dorsum Oppel. Pod ním se nachází zvláštní klikatý útvar, vybíhající z malinkého jasného kráteru Yerkes E. Jde o zbytky valů tří zatopených kráterů. Jen pár kilometrů odsud, na samém okraji Moře nepokojů se nachází oblast, v níž kdysi měsíční pozorovatelé senzačně objevili obrovský most – než se zjisitlo, že jde o pouhou hru světel a stínů.
Nalevo od okraje Moře nepokojů se rozkládá šedavá plocha Bažiny spánku (Palus Somni). Jedná se o pevninskou oblast zasahující do Moře klidu (Mare Tranquillitatis). Uvnitř moře, poblíž levého spodního okraje záběru, se nachází jasný kráter Cauchy, pod nímž můžeme náznakem vidět dlouhou světlou klikatou čáru – zlom Rupes Cauchy. Při východu Slunce je pozorovatelný naopak jako čára temná.
No a když už jsem v souvislosti s kráterem Aristarchus zmínil jemné zabarvení měsíčního povrchu, podívejme se, co se stane, když si barvy na Měsíci zvýrazníme (větší verze opět na klik). Modrý odstín odpovídá starším horninám, zatímco oranžový (či skořicový, chcete-li) je charakteristický pro mladší oblasti.
No a to je vše. Doufám, že jsem aspoň některé z vás přesvědčil, že zakulacený koutouč Měsíce není důvod k tomu schovávat dalekohled do skříně. :)
