Všechno je trochu jinak
Zveřejněno: Wednesday, 30. July 2003, Autor Eman Soman
|
Vážení, po přečtení příspěvků Arnošta Bidla ze dne 22.7.2003 a Mirko Hýla ze dne 28. 7. 2003 o dění na astronomické expedici v Úpici, musím hned úvodem svého příspěvku konstatovat, že všechno je trochu jinak. Oba články byly zaměřeny velmi tendenčně, což však není divu, neboť jak jsem sám z pozice řadového expedičníka vypozoroval, v kolektivu účastníků je hned několik názorových a „ideových" směrů. Tři jsou však asi nejvýraznější, byť se dva z nich občas značně prolínají, kopírují či parazitují jeden na druhém. Možná je to rozklad jejich ideových vůdců, možná v tom hraje roli určitá rivalita, nicméně všechny tři jsou bizardní už jen tím, kteří lidé je representují.
Poznámka redakce: Článek byl doplněn fotografiemi.
Uvést na pravou míru vše, co je tak říkajíc „přikrášlené" například ve výše zmiňovaných článcích, není rozhodně snadné, neboť v každém lze nalézt špetku pravdy. Všemu se však věřit nedá a zapřísáhám Vás, kdož nevíte, jak to tady chodí, abyste jim nevěřili!
Arnošt Bidlo je vskutku persona hodná označení podivín, který je silným sympatizantem grupy M.O.R. a jak se zdá, dokáže tendenčně laděné články sesmolit takřka na objednávku. Pravá tvář skupiny M.O.R. je taková, že se sice velmi odlišují od ostatních, ale barvou svých triček a výrazy v obličejích svých lídrů (Gomez a Fidel) se snaží pouze zaujmout své okolí. Škodí jen minimálně, a když už, tak obvykle v zájmu většiny. To je však ale neomlouvá.
Mirko Hýl je naproti tomu životní ztroskotanec. Jako odchovanec úpické pomocné školy, je zcela mimo realitu. V jeho případě se nedá ani věřit tomu, že by nějaký článek byl vůbec schopen napsat. On sám je vedoucími využíván na donášku jídel, takže vést zhýralý život umožňuje všem vedoucím bez vyjímek. Jiří Dušek, který jej pro svůj záměr ani nemusel získávat, si jeho jména pouze propůjčil. Nic zvláštního na tom není, páč Dušek to dělá často i při svých pořadech v brněnském planetáriu, kde jména autorů fotografií záměrně retušuje. Včera v noci se tím chlubil M.O.R.ákům. Je to neetické, což si uvědomuje, ale takový byl Jiří asi vždy. Pozoruhodné je, že tábor velení M.O.R.u se s tzv. Duškovci (Dušek, Gabzdyl a spol.) po večerech druží nad flaškou laciného vína Kníže Rohan, avšak přes den se verbálně napadají, běžně i velmi vulgárně. Proto s nimi u jejich stolu nikdo sedět nechce. Kdo by chtěl neustále poslouchat zhýralé impertinentní řeči a nadávky. Jenže jim to zřejmě svědčí a baví se tím. Tuhle v neděli údajně ztropily v Trutnově výtržnost v zahradní restauraci, kde se vzájemně hádali a rokovali o tom, kdo z nich je největší „kokot" (omlouvám se za ten výraz, ale ten je v jejich slovníku vůbec nejfrekventovanější a nedá se přeslechnout). Vzájemné napadání psanou formou je proto zřejmě květem, který vyrašil na stonku jejich vzájemné nevraživosti.
Třetí nejvýznamnější proud představuje hlavní vedoucí Michal Švanda. Obvykle býval nevyhraněný, protože jeho vlastní pozice na úpické expedici dosud není tak silná, jako lety vedoucováním podepřená v případě Jiřího Duška. Proto se Michal sice snaží Duškovců i „M.O.R.áků" stranit, ale v rozhodných chvílích s nimi spolupracuje, protože jak se nyní ukazuje, Duškovci se s „M.O.R.ákama" tajně spojili a vytvořili silný klan, jehož vliv si Michal uvědomuje. Jinak je ale oproti výše zmíněným skupinám Michal pohodový a nekonfliktní člověk. Vysedává s řadovými expedičníky u jednoho stolu a nedělá mezi nimi žádné rozdíly. Naproti tomu Duškovci a M.O.R. mezi sebe nikoho z vnějšku nevpustí a vytváří kolem sebe určitou auru, která je bariérou proti všem okolo. Tu a tam si mezi řadovými expedičníky vyberou několik jedinců, kterým dávají navenek najevo, že je berou jako sobě rovné, ale ve skutečnosti se v jejich nepřítomnosti v místních putikách baví na jejich účet a pošklebují se jim. Příkladem může být Elvis (Jindřich Žižka), kterého najali na vskutku originální nápad, jak zdiskreditovat jednoho z řadových expedičníků. Skutečnost, že je Elvis synovcem ředitele brněnské hvězdárny, který je přímým nadřízeným Jiřího Duška, tuto situaci jen umocňuje. Možná chce Jiří přes něj vyjádřit určitý nesouhlas se současným ředitelem. Nevím, možná je to jen dohad, ale tato hypotéza se vskutku nabízí.
Takový Cibulec vyvolává také rozpaky. Jenže zřejmě u všech bez vyjímek, takže je vlastně ztělesněním abnormality ve světě zvláštností, jakou expedice určitě je. Mirko Hýl se vyjádřil, že na expedici jezdí jen a pouze „ulítlí" lidi, jenže někteří zřejmě ztělesňují tak zvané ad absurdum. S tím souhlasím i já, ale snažím se Cibulce tolerovat. Má svět sám pro sebe, ostatní do něj zatahovat nechce a v podstatě jím okolí ani moc neobtěžuje, i když je to magor.
Celá plejáda řadových expedičníků, které A.Bidlo i Mirko Hýl označili nestoudně jako šeď na pozadí zářivých hvězd, kterými mají být vedoucí nebo letití expedičníci, by si jistě zasloužili pár slov. Je mezi nimi řada schopných lidí, kteří například na rozdíl od Fidela, v noci skutečně pozorují a mají výsledky. Zmíním alespoň jmenovitě například Zdeněčka, Toma Zajíce, Stana ze Slovenska, Katarínu Kostárovou, Hanku Kučákovou, Gustava s rybářskou stoličkou …. Je jich spousta. Zůstaňme však u Fidela, který jako takový sice představuje skutečné jádro M.O.R.u, avšak po nocích buzeruje, kde může, ohání se svou holí, kterou Pavel Gabzdyl příznačně nazval křivákem a ohrožuje ty, jejichž noční čas má určitou náplň. On sám patří mezi lidi, kteří se po nocích svým těžkým a vrávoravým krokem bezděčně plouží po pozemku hvězdárny čekajíc na chvíli, kdy bude půlnočka, při které se jako kdykoli jindy, kdy je výdej proviantu, neM.O.R.álně předběhnou a ještě mají hemzy na ostatní, kteří si dovolí činit totéž, dle jeho vzoru. Po té, co se spolu se svými kumpány napráská kupami skutečně podpultového jídla, hlasitě vzlyká a ztěžuje si, jak je „přežraný, jak je mu těžko a že ho to co nevidět roztrhne". Každého tím jen obtěžuje a kazí obrázek toho zbytku dobrého, co na expě ještě zbylo: jídlo. V tomto směru je velmi zarážející, že se Mirko Hýl jemuž ruku při psaní jeho článku vedl Jiří Dušek ani slovem nezmínit nějakým chvalozpěvem na adresu paní Samkové a paní Jany, které se o nás a naše žaludky starají přímo ukázkově. Patří jim dík alespoň ode mne.
Psát by se dalo dlouze a obsáhle, ale na to není čas ani prostor. Už mi klepe na rameno Gomez s vychechtaným Gabzdylem, abych vypadl z GŠ, které považují za své výsostné vody. Táhne z nich fernet, a Goméz je zřejmě jako obvykle narvaný i brufenama, kterých si přivelzl celou igelitovou tašku a požírá je jako maliny. Už musím skutečně jít a přemýšlet o tom, co Vám napíšu příště, protože toto je skutečná tvář expedice v Úpici a veřejnost má právo o ní vědět.
|
| |
Hodnocení: 2
Hlasů: 1
|
|
